I město Bílovec má své pověsti a legendy. Jedna z nich praví, že v dávných dobách stával na kopci Hubleska hrad. Měl prý chránit cestu do bíloveckého údolí. Ale jednoho dne se přihnala strašná bouřka, pršelo několik dní a nastala velká povodeň. Ta podemlela základy hradu a ten se zřítil. Kamenné trosky spláchla voda do údolí mezi Bílovcem a Bílovem a z těchto kamenů byl vystavěn kamenný most, kterému se říká Římský. Najdete jej, pokud se vydáte z ulice Bezručova, kolem garáží na Labuť.

V knize bíloveckých pověstí, které sesbíral a upravil pan Kuchta se dočteme úvahy, že tento most mohl své jméno získat tak, že přes něj vedla trasa „římské“, tedy jantarové stezky, nebo trasy, která se na jantarovou stezku napojovala.

A ještě jedna pověst, tentokrát založená na pravdě, se váže k Hublesce. V dávných dobách se zde mělo těžit stříbro. To je skutečně pravda. Velké jámy v okolí jezírek jsou pozůstatky po těžbě nerostu galenitu. Z něj se získávalo stříbro. Těžbu vzácného kovu na Bílovecku měla trvat krátkou dobu v 15. století, když město drželi páni z Fulštejna. Rudy prý bylo málo, a navíc byla velmi nekvalitní, a tak se šlechtě nevyplácela.

Zdroj: KUCHTA, Zdeněk: Lidové pověsti z Bílovecka. Bílovec: Město Bílovec, 2015.

V Hublesce a jejím okolí se můžete setkat hned s několika savčími druhy, patří mezi ně například: srnec obecný, liška obecná, prase divoké, zajíc polní, ježek východní, hraboš polní, kuna lesní, veverka obecná a další.

V Poodří žije i několik zvláště chráněných druhů: vydra říční, bobr evropský a hlavně netopýři (byl zde potvrzen výskyt 16 druhů z 21 celorepublikových).

Zmíníme i druhy savců, které se na Bílovecku nevyskytují, ačkoliv si mnoho lidí stále myslí opak. Prvním je krysa obecná, areál jejího výskytu je u nás redukován výhradně na severozápadní Čechy. Na Bílovecku se s ní tudíž setkat nelze. Zajímavá je i absence ježka západního a králíka divokého.

Aktuální je i problematika invazních druhů zavlečených na naše území. Na Bílovecku lze uvést hned čtyři druhy nepůvodních savců: ondatru pižmovou, nutrii, norka amerického a psíka mývalovitého. Původní domovinou ondatry pižmové a nutrie je Amerika. Obě se však velice rychle rozšířily téměř po celé Evropě, kde byly chovány pro maso a kožešinu. Ani jedna sice nepůsobí škody na rybích obsádkách, ale při značné početnosti dokážou ničit rybniční hráze tvorbou svých nor. Tyto nory mohou být dlouhé více než 15 metrů a vážně poškozují kořeny pobřežních stromů, což vede mimo jejich likvidaci i k celkové destabilizaci břehů. Dalšími invazními druhy jsou norek americký a východoasijský psík mývalovitý. Zmíněné šelmy nemají v české přírodě přirozené nepřátele a stávají se zásadními konkurenty našich původních lasic (kolčava, hranostaj, kuny apod.). Podílejí se na snižování populací zajíců, bažantů, koroptví a další drobné zvěře. Větší nebezpečí představuje zejména norek, ten totiž navíc způsobuje škody i ve vodním prostředí, kde požírá mimo ryby i užovky, vodní ptáky, raky a jiné bezobratlé. Oba druhy navíc přenáší vzteklinu a prašivinu.

Ekosystémy stojatých vod mají několik společných znaků. Jedním z nich je uzavřený koloběh živin, který není závislý na okolí. Stojaté vody obývá překvapivě mnoho živých organismů. Pro lepší přehled si je rozdělíme do několika skupin:

Plankton: mikroskopické organismy (prvoci, perloočky, buchanky)

Nekton: skupina větších živočichů (ryby, korýši, vodní hmyz)

Neuston: společenstvo drobných živočichů, žijících v povrchové

vrstvě vody (vodní hmyz, jeho larvy, kukly)

Pleuston: společenstvo organismů žijících na hladině (vodoměrky, bruslařky)

Bentos: společenstvo organismů žijících na dně vod (ploštěnky, nitěnky, nezmaři)

Pod pojmem společenstvo (biocenóza) se rozumí soubor  populací  všech organismů (nejen živočichů, ale i rostlin, hub a mikroorganismů), které společně žijí v daném prostředí a jsou společně navzájem provázány určitými vztahy.

Stav hladiny vody v jezírkách je ovlivňován množstvím dešťových srážek a výší letních teplot. Velké jezírko nevyschne nikdy, malá jezírka vysychají částečně nebo i úplně.

Na jaře se stávají jezírka útočištěm obojživelníků. Rozmnožuje se zde skokan hnědý, ropucha obecná. Vzácně je zde vidět i mlok skvrnitý.

Poznáte je na obrázcích?

Hladina jezírek bývá pokrytá listy vodních rostlin.

Nejrozšířenějším je:

okřehek menší – má drobné kulaté lístky plovoucí na vodní hladině.

Může se zde vyskytnout také:

stulík žlutý – ten má větší okrouhlé listy a výrazné žluté květy.

V bylinném podrostu zdejšího smíšeného kulturního lesa rostou následující rostliny a byliny: