Zatímco historie města Bílovec se píše někdy od druhé poloviny 13. století, historie osady Labuť, německy Wipplarsdorf je podstatně novější.

Osada vznikla podél cesty z Bílovce do Bílova roku 1788. Tehdy byly rozparcelovány pozemky patřící původně augustiniánskému klášteru ve Fulneku. Byla zde zřízena dědičná rychta a vyměřeno dvacet parcel pro zemědělské usedlosti. Nově vytvořené parcely měly pravidelný obdélníkový tvar a rozkládaly se podél cesty vedoucí z Bílovce do Bílova a dále do Fulneka. V roce 1838 zde bylo 21 domů, které obývalo 139 lidí. V sedmdesátých letech devatenáctého století dostala původně německá osada také své dnešní, české jméno Labuť. Obec spadala pod nedaleký Bílov.

V roce 1930 měla obec 126 obyvatel. Po obsazení Sudet připadla Německé říši jako součást bíloveckého okresu. Významným mezníkem v dějinách Labuti byl konec druhé světové války. Tehdy byla během ústupu německých vojsk před Rudou armádou těžce bombardována. Několik civilistů bylo během bombardování zabito a mnoho budov bylo vážně poškozeno. Původní německy mluvící obyvatelstvo bylo roku 1946 v rámci vyhnání vysídleno do Německa a velká část z nich našla nový domov ve městě Bad Neustadt an der Saale v Bavorsku. Toto město je dnes partnerským městem Bílovce. Osada Labuť byla po válce postupně dosídlena nově příchozími obyvateli z oblasti Valašska, Slovenska i Ostravska.

V roce 1954 se Labuť stala místní částí města Bílovce. S městem ji spojila městská zástavba vzniklá za vlakovým nádražím a dnes již ničím samostatnou obec nepřipomíná.

Labuť sice nebyla velkou do své rozlohy, ale přesto se zde nachází několik zajímavých menších sakrálních staveb. V horní části Labutě u výjezdu směrem na Bílov najdeme nedaleko od sebe dvě výklenková boží muka, níže leží kaplička sv. Floriána a téměř pod kopcem se nachází také kříž. U církevních památek ještě zůstaneme. Na Labuti nezačíná pouze tato naučná trasa, ale také červená turistická značka a ta nás provede po nové křížové cestě, která zde byla otevřena v roce 2018. 

Zdroj: https://www.kuhlaendchen.de/media/bilder/hk-wagstadt/463_Wagstadt-Bielau.pdf. 17. 3. 2022.

Jedná se o zalesněný kopec, který před sebou uvidíte zhruba po 50 m poté, co se vydáte po trase naučné stezky. Součástí tohoto území je část, které se říká Horní les, s nadmořskou výškou 400 m n. m. V 18. stol. se tomuto místu říkalo OBLESKA, v 19. stol. UBLESKA, pak se ustálil název HUBLESKA.

Lze odvodit, že tento místopisný název je složen ze dvou slov, kdy poslední písmeno prvního slova je prvním písmenem slova druhého. Takže: HU B LESK, místo kde rostlo hodně hub a blýská se.

I přes svou nevelkou rozlohu je Bílovecko (území ORP Bílovec) z hlediska ochrany přírody významné. Na jihovýchodě se nachází chráněná krajinná oblast Poodří se třemi přírodními rezervacemi. Poodří je navíc zároveň oficiální ptačí oblastí (PO) a evropsky významnou lokalitou (EVL) v rámci soustavy chráněných území Natura 2000. Sever a západ regionu spadá do přírodního parku Oderské vrchy.

Plocha CHKO Poodří činí zhruba 81,5 km². Jedná se o mokřad mezinárodního významu, chráněný od roku 1993 Ramsarskou konvencí. Poodří je rovněž jednou z nejdůležitějších tahových cest ptáků putujících střední Evropou zahrnutých mezi evropské ptačí oblasti. Se svými hodnotnými biotopy a mimořádnou biodiverzitou, zahrnující zvláště chráněné a ohrožené rostliny i živočichy, se řadí mezi evropsky významné lokality.

Na naučné tabuli byl zmíněn vznik názvu Hubleska. Je patrně spojen i s houbařením, pokuste se správně přiřadit obrázky k odborným i lidovým názvům hub, které zde můžete najít.

Symbolem CHKO Poodří je moták pochop.

Trasa naučné stezky je dlouhá 5 km, se 6 zastaveními. První část stezky vede otevřenou krajinou. Budete se vzdalovat od městské zástavby a blížit se  k zalesněnému kopci HUBLESKA, kde na vás čeká zastavení druhé.

V úseku mezi prvním a druhým zastavením uvidíte po levé straně území poznamenané terénními úpravami. Této lokalitě místní říkají SKALKA.

Od 70. let 20. stol. do nového tisíciletí se zde jezdily motokrosové závody, dokonce i celorepublikové. Další zajímavostí této lokality je, že tudy mezi 30. dubnem a 5. květnem roku 1945 ustupovala před Rudou armádou německá vojska z Bílovce ve směru na Fulnek. Při osvobozování města Bílovec padlo 38 sovětských vojáků.