Když dnes vyrazíme do přírody na procházku nebo na delší výlet, asi nám nepřijde na mysl, že před dvě stě lety nebylo takové počínání nikterak samozřejmé. Rozvoj turistiky nastal, až když měli lidé dost volného času. Do té doby bylo cestování vyhrazeno šlechtě a nejbohatším vrstvám. Koncem 18. století začínají i prostí lidé vyrážet na výlety a objevovat krásy přírody. Jako houby po dešti rostou v okolí měst vyhlídky, altánky, rozhledny, ale také například sluneční lázně, koupaliště, chaty nebo výletní hostince. O nedělích bylo zvykem po obědě vyrazit na procházku a přitom se potkat se sousedy, případně posedět v restauraci. Takovým procházkám se říkalo korzování a často vedly právě do přírody.

V létě se jezdívalo na venkov nebo do menších městeček obklopených přírodou aspoň na pár dní na letní byt. Tak si mohli i lidé z velkých měst užít trochu pohybu na čerstvém vzduchu. O tom, kde je co zajímavého k vidění, kde se dá občerstvit nebo ubytovat, se mohli lidé pravidelně informovat v novinách a z každého pořádného výletního místa bylo zvykem odeslat rodině, přátelům a známým pohlednici.

Ve městech začaly růst hotely a restaurace. Místní i turisté vyráželi o nedělích a svátcích do přírody v okolí města. I Bílovec byl oblíbeným cílem výletníků. Ve městě se udrželo větší množství hostinců. Bývalý bílovecký kronikář, pan Kuchta, jich ve své knize Stručné dějiny města Bílovec vypočítává více než 20 a pětice větších hotelů.

K oblíbeným výletním místům patřila v Bílovci Hubleska a Murzkathal, dnešní Údolí mladých. Kopec Hubleska byl oblíbeným bodem zájmu bílovecké česky mluvící komunity. Stával zde dříve dřevěný altánek, kde hrávala o nedělích k tanci a poslechu muzika a výletníci se mohli občerstvit pečenými buřty a pivem. V Údolí mladých se zase setkávala německy mluvící společnost.

Zdroj:J KUCHTA, Zdeněk: Stručné dějiny města Bílovce od založení do roku 2020. Bílovec: Kulturní centrum Bílovec, p. o., 2021.