Kde se nacházíme
Konečně jsme sešli do Údolí Jamníku. Kolem se nám otevřela krajina s loukami a zalesněnými břehy potoka Jamníku. Je tu hezky po celý rok, ale nejvíce na jaře, kdy všechno procitá ze zimního klidu. Potok Jamník je na jaře obdařen větším množstvím vody a chlubí se svými meandry. Co jsou to meandry?
Meandr je zákrut vodního toku způsobený boční erozí, což je vymílání břehu na jedné straně a usazování naplavenin na straně druhé. Tento název–meandr pochází od jména maloasijské řeky Maiandros, která teče v Turecku a její zákruty jsou pro ni charakteristické. Takže meandry, které si Jamník vytváří, jsou pro oko milovníka přírody zážitkem. Potok Jamník jich má na své cestě do říčky Seziny poměrně hodně a žádný z nich není stejný.
Pověst o vodníkově zámku na Jamníku
Potok Jamník je spjatý hned s několika bíloveckými pověstmi. Své pověsti má bývalý mlýn v Murzkově údolí (dnes Údolí mladých), ale my se nyní seznámíme s pověstí o vodníkově zámku na Jamníku.
Jednoho dne si tři dívčiny vyšly na procházku kolem Jamníka a potkaly zvláštního mužíčka, který jim nabídl pestré pytlíky. Uvnitř ale nebožačky našly pouze papírek s nápisem „Tři roky služby“. Vodník je unesl do svého zámku na dně potoka a tam mu měly tři roky sloužit. Nebyla to služba snadná. Úklid podvodního skleněného zámku nebyl maličkost, navíc dívkám chybělo slunce a jejich blízcí.
Po třech letech služby pro dívky vodník připravil zkoušku. První dívku nechal jako poslední práci přeleštit křišťálový pohár. Dívka ale víc myslela na návrat domů, než na opatrnost, a pohár rozbila. Vodník ji vyhnal ze zámku a dívka se snažila marně doplavat ke břehu. Druhé dívce nabídl vodník jako odměnu dva pytlíky. Jeden zlatý, jeden černý. Hamižné děvče sáhlo po zlatém, ale místo dukátů v něm byla umrlčí lebka. I druhou dívku vyhnal vodník ze zámku, ale ani ona břehu nedoplavala. Jen třetí, nejpilnější dívce nabídl vodník odměnu. Poručil jí sebrat do nůše smetí a takto ji propustil suchou nohou na břeh.
Děvče na břehu nahlédlo do nůše a ejhle, smetí se proměnilo ve zlato! Jenže s těžkým nákladem se děvčeti špatně šlo. Naštěstí jí po cestě potkal forman s vozem a nabídl jí pomoc. Když ale uslyšel, co dívka v nůši nese, zatoužil po zlatém pokladu a dívce ujel. Zastavil se až u statku a nahlédl do nůše. Ta byla ale rázem opět plná smetí. Forman nůši vztekle shodil z vozu, až se rozsypala. Tak ji našla nebohá dívčina, když došla kus cesty. Sebrala poloprázdnou nůši a nesla ji domů. Když se se všemi přivítala a vypověděla, co se jí stalo, nahlédla dívka do nůše a hle! V nůši bylo opět zlato, ale je ho jen trochu na dně.
Dny plynuly a děvče by na službu u vodníka málem zapomnělo, ale na bíloveckém náměstí se jednou konal trh. Děvče si prohlíželo vystavené zboží, když tu se k ní přitočil malý mužíček a ptal se jí, co hledá. Děvče mu odpovědělo, že shání cedník a mužíček jí vtiskl do ruky cedník z ryzího zlata a zmizel! Až teď v něm dívka poznala starého známého vodníka. Tak ji přeci jen za její službu odměnil. Dívka pak žila šťastně a spokojeně až do smrti.
Zdroj: KUCHTA, Zdeněk: Lidové pověsti z Bílovecka. Bílovec: Město Bílovec, 2015.
Jmelí
Jistě jste si všimli, kolik listnatých stromů je ověnčeno trsy jmelí. Patří mezi druh poloparazitických keříkovitých rostlin. V ČR se vyskytuje pouze jeden druh, a to jmelí bílé. Celkově je však známo 70–100 druhů. Již od pradávna jsou lidé fascinováni touto rostlinou.
Plody jsou bílé, kulaté nebo elipsovité. Ptáci je roznášejí na další stromy, kde se uchytí svou lepkavou hmotou ke větvi. Na větvi hostitelského stromu dojde k tzv. cévnatému spojení, kdy se jmelí napojí na mízní systém stromu. Jmelí čerpá ze stromu nejen anorganické látky, ale i vodu a nezbytné minerály. Jmelí blokuje růst stromu a jeho další vývoj. Dodnes je jmelí symbolem plodnosti a štěstí.
Stromy – bříza
Jistě jste si všimli, jaké stromy se ve smíšených lesních porostech kolem Jamníku vyskytují. Smíšené lesy jsou považovány ve střední Evropě za nejstabilnější lesní biotop. Převažují zde stromy listnaté: buk, dub, olše, bříza bělokorá, vrba jíva, javor mleč. Bříza bělokorá je nejvíce se vyskytující druh břízy v Evropě.
Potřebuje hodně světla a minimum vláhy. Její kůra hoří, i když je mokrá. Je to jeden ze stromů, který se uchytí na volném prostranství jako první. Dorůstá výšky až 25 m. Plod, tj. drobná nažka, se objevuje ve stáří stromu 10–15 let. Nažky jsou lehké a vítr je přenáší na velké vzdálenosti. Březové listí je známé z lidového léčitelství, zejména u slovanských národů.
Květena
Jaro bývá na březích Jamníku přehlídkou tvarů a barevnosti.
Sasanka hajní je bylina. Roste po celé Evropě, od východní Asie až do severní Koreje. U nás kvete od března do května. Čerstvě utržená je jedovatá, po usušení jedovatost částečně mizí. Léčí revmatismus.
Sedmikráska chudobka roste po celé Evropě až po Kavkaz. Je v ČR jediná svého rodu, má léčivé vlastnosti, třeba na horní cesty dýchací. Vydrží mráz až do -15 °C.
Podběl lékařský roste v celé Evropě i na Sibiři. Je to léčivka. Má desinfekční a protizánětlivé účinky. Lidově se jí také říká líčko panny Marie.
Geologie Bílovecka
Z geologického pohledu se Bílovecko dělí na dvě časově i strukturálně zcela odlišné části. Severozápadní část tvoří zvrásněné, metamorfované horniny paleozoika (přesněji spodního karbonu – kulmu): břidlice, droby, křemence a vápence. Zbytek území je geologicky podstatně mladší – kvartérní – a jeho základem jsou převážně hlíny, spraše, písky a štěrky. Nenacházejí se zde žádná poddolovaná území. Do jihovýchodní části regionu (Albrechtičky a Jistebník) parciálně zasahují chráněná, dosud netěžená, ložiska černého uhlí a zemního plynu.
Půdy Bílovecka
Z pedogenetického hlediska je Bílovecko velmi rozmanitý region, v němž mají na distribuci jednotlivých půdních typů nejpodstatnější vliv zejména nadmořská výška a přímá blízkost vodních zdrojů. Čím blíže se nachází větší vodní tok (například Odra), tím více se přirozeně navyšuje i podíl vody, živin a sedimentů obsažených v půdách a naopak. Pro severozápadní, nejvýše položenou část, jsou charakteristické kyselejší formy kambizemí. Se snižující se nadmořskou výškou kambizemě plynule nahrazují pseudoglejové luvizemě a nejníže, u řeky Odry, jakožto i všech ostatních vodních zdrojů (včetně Bílovky, Seziny a Jamníku), nalézáme nivní půdy se středním obsahem humusu. V Poodří převažují glejové fluvizemě a gleje.
Na stránkách České geologické služby si můžete prohlédnout veškerá naleziště nerostných surovin na území Česka: https://mapy.geology.cz/suris/.
Nejpodrobnější půdní mapy pak hledejte zde: https://mapy.geology.cz/pudy/.
Partneři
