Krajina, kterou vidíme kolem sebe dnes, má svou zajímavou historii. Člověk ji měnil od nepaměti a my se nyní se zásadními mezníky seznámíme. První zásahy člověka do krajiny proběhly už v neolitu. Člověk tehdy začal vypalovat prales a zakládat první stálá sídla. První pole se obdělávala pomocí dřevěných háků. Byl položen základ důležitých stezek a pozdějších cest dálkového obchodu. Pro Bílovecko je důležitá blízkost slavné Jantarové stezky, která spojovala Řím a Baltské moře.

Další velký zásah do krajiny znamenal středověk a především na našem území středověká kolonizace. Ta zahustila řídkou síť sídel v hraničních oblastech. U nás, na Bílovecku, je právě 13. století dobou, kdy bylo založeno město Bílovec (původně Wockenstadt, Wagstadt – Vokovo město) a několik okolních vesnic. Ty se od původního slovanského osídlení liší v názvech. V těch je slyšet vlastní jména původních zakladatelů (Albrechtice), nebo německé výrazy (Bravinné – Brawin), neboť z Německa k nám přicházela většina kolonistů. Krajina ustoupila zemědělské činnosti člověka. Okolí sídel zabraly pole obdělávaná trojpolním systémem. Středověký rolník si krajinu zcela podmanil.

Pole pro pěstování obilí se nacházela do 1,2 km od vesnice, byla pevně vyměřená a ohrazená malým kamenným náspem. V bezprostřední blízkosti domů se nacházely zahrady pro pěstování zeleniny. Neúrodné nebo těžko dostupné půdy se změnily v pastviny. Svažité terény sloužily jako sady a vinice a podmáčené pozemky jako louky. Blízké lesy byly využívány k pasení dobytka a získávání palivového či stavebního dříví. Odlehlejší lesy obývali aspoň sezóně uhlíři, kteří zde stavěli milíře s hnědým uhlím, lovci, dřevorubci nebo třeba brtníci. Ti získávali od lesních včel med. Prales rychle mizel a krajina trpěla odlesňováním a následnými povodněmi. Od 12. století můžeme hovořit také o vodním hospodářství. Začínají se budovat rybníky.

Dalším mezníkem je období baroka. Baroko nahlíželo na vše, tedy i na krajinu, jako na vztah mezi hmotným a duchovním. Ideálem byla osová souměrnost a na krajinu se pohlíželo jako na architektonické dílo v němž divokost a neupravenost neměla místo. Krajinu doplňovala na vhodných místech celá síť kapliček, božích muk a křížů. Barokní zbožnost se odrážela také v křížových cestách na kopce a hory a zakládání poutních míst. Po třicetileté válce zanikla mnohá sídla a došlo ke vzniku velkých panství. A to si žádalo úpravu polí. Vznikaly kolem nich meze, nebo kamenice, které zarůstaly keři a sloužily k pastvě. Novým prvkem v krajině byly stromové aleje podél cest, které jednak měly poskytovat stín, jednak sytit armádu vracející se z válek nebo cvičení. Do volné krajiny se stěhovaly hospodářské budovy – ovčíny, myslivny, mlýny a pily. Lesy čelily intenzivní těžbě a pastvě dobytka. Z krajiny mizely soliterní stromy a houštiny, které spásal dobytek. I horské lesy byly ohroženy těžbou pro produkci skláren, hutí. Od 2. poloviny 18. století se v lesích masivně zavádí borovice a smrk a významně se zalesňuje. Krajině ale nepomáhají četné mlýny na řekách, které zpomalují vodní toky a ty se zanášejí. Císařský patent Josefa II. nařídil obcím mít vlastní mlýn a v oblastech, kde nebyl vhodný tok to znamenalo rozvoj mlýnů větrných. Dochází k prvním pokusům o vytvoření map a katastrů. Jakýmsi vrcholem je tzv. Stabilní katastr, kde vidíme podrobně zachycenou krajinu s údaji o půdě, skladbě lesa, vodních tocích i stavbách a majitelích.

Obrázek mapy císařského otisku https://ags.cuzk.cz/archiv/openmap.html?typ=ciom&idrastru=B2_a_6MS_83-1_2

Další přelom v historii krajiny znamenala technická revoluce v 18. století. Krajina tehdy začala ve velkém podléhat průmyslové činnosti člověka. Pole se nepřizpůsobovala terénu nýbrž strojům, které ji měly obdělávat. Díky hnojení bylo možné pěstovat rostliny na dříve nepředstavitelných místech. V 19. století se rozloha orné půdy zvětšila asi o čtvrtinu. V roce 1848 totiž císař zrušil roboty a poddanství a sedláci se konečně stali vlastníky své půdy a mohli s ní nakládat dle svého. Nehospodařilo už se trojpolním systémem, nýbrž střídavým hospodářstvím a také došlo k přechodu na stájový chov dobytka. Krajinu protly nové cesty, mosty a železnice. Došlo k úpravě koryt vodních toků. Naprostou destrukci krajiny znamenala těžba, především uhlí. Zároveň tak ale vznikly zcela nové biotopy. Krajinu měnily také nově pěstované plodiny – brambory a cukrová řepa. Lesní hospodářství uměle přineslo do naší krajiny smrk, vysokokmenný les a vytěsnilo smíšený nebo listnatý les.

Poslední velký zásah do krajiny znamenala éra socialismu. Krajina podléhala centrálnímu plánování, hluboce se na ní podepsalo znárodnění pozemků, rozorání mezí a následné extenzivní jednotné hospodaření družstev. Pohromou pro půdu bylo neadekvátní hnojení umělými hnojivy. Z krajiny mizely důležité meze, remízky, solitérní stromy a s nimi téměř zmizeli také mnozí živočichové. Jmenujme třeba křečka polního, sysla, koroptve. Jiní, jako třeba vrabci a sýkorky, se přemístili blíže k lidským sídlům. Ornou půdu začala ohrožovat větrná i vodní eroze. Vodní toky byly napřímeny, proběhla meliorace a vysoušení mokřadů. Průmyslová činnost člověka, například těžba uhlí měla na krajinu naprosto destruktivní dopad. Podobně jako rostoucí automobilismus. Zajímavý dopad mělo vytvoření hraničního pásma a vojenských prostorů. To mělo za následek největší zalesnění od dob středověké kolonizace. Malý ohled na ekologii znamenal pro přírodu katastrofu, zároveň ale lidé docenili význam původní krajiny a nutnost její ochrany formou chráněných oblastí (přírodní rezervace, CHKO, památné stromy…).

Dnes se snažíme z chyb socialistické éry poučit a vrátit krajině její původní ráz nezatížený dobyvačným způsobem hospodářství. Postupně se například zvyšují stavy zvěře, roste zalesnění, zemědělci mají povinnost tolerovat na svých polích remízky, ale stále je u nás erozí ohrožena až polovina orné půdy. Pečujme tedy o krajinu, abychom ji mohli dalším generacím předat v lepším stavu, než v jakém se dostala nám.

Zdroj: LOKOČ, Radim, LOKOČOVÁ, Michaela: Vývoj krajiny v České republice. Brno: Lipka- školské zařízení pro enviromentální vzdělávání, 2010. ISBN: 978-80-904807-3-5. HTTP: http://www.lowaspol.cz/_soubory/KR_kniha.pdf, 12. 3. 2022.