Kde se nacházíme

Prošli jste úsekem, kde Jamník protéká tzv. tvrdým luhem. Je to území, kde terén kolem Jamníku plynule přechází do svažitých suťových lesů. Údolí je v těchto místech poměrně široké. Stromoví je na vlhkých místech zastoupeno vrbou košíkářskou a olší lepkavou. Dál se objevuje smíšený les s lípou srdčitou, javorem klenem, bukem lesním, jilmem drsným, dubem letním, habrem obecným a vrbou křehkou. Křovinatá  společenstva jsou zastoupena růží šípkovou, trnkou obecnou a bezem černým. Tato rozmanitost  stromů a keřů vytváří symbiózu opadavých, listnatých lesů. Každé roční období je tu krásné.

Využití lesa v minulosti

Les, který nás nyní obklopuje, prošel v historii mnoha velkými proměnami. Z původního divokého pralesa nezbylo na našem území prakticky nic. Již v pravěku začal člověk využívat prales pro svou obživu. Sbíral zde plody a lovil zvěř. Později začal les vypalovat, tvořil zde primitivní políčka, která obdělával jednoduchými háky.

Středověk je doba dřeva, ze dřeva se staví, vyrábí se z něj většina nástrojů a předmětů, používá se na topení. Středověk pohlížel na les dvěma způsoby. Les byl opakem civilizovaného světa, skrýval temnotu, divokost a pro středověkého člověka byl ozvukem pohanských hájů, sídlem tajemných, ďábelských sil. V lese nacházeli útočiště vyvrhelové a lidé na okraji společnosti. Na druhou stranu, lesy v těsné blízkosti vesnic a měst byly intenzivně využívány pro pastvu dobytka, hrabání listí pro podestýlku, těžbu dřeva a pro tzv. lesní řemesla. Uhlíři v lesích stavěli milíře s hnědým uhlím, brtníci hledali med, čižbáři lovili zpěvné ptactvo a tak dále. Za doby Karla IV. byl vydán první zákon na ochranu lesa u nás a zakazoval vypalování lesa. Správa lesního hospodářství se ukázala jako důležitá a šlechta postupně začala zavádět pro správu lesů hajné.

Po třicetileté válce přichází velká obnova lesů. Na našem území zanikla 1/3 vesnic a les se vrátil na uprázdněná území. Ovšem ne nadlouho, záhy se těžba do lesů vrací. Začalo se intenzivně těžit i v horách, a to především pro potřeby skláren a železáren. V této době vymizeli z naší přírody vlci a to vede k přemnožení divočáků, kteří se stávají předmětem šlechtického lovu.

Roku 1754 vydala Marie Terezie Tereziánský lesní patent, který nařizoval vlastníkům lesů najmout si lesního správce a fakticky zakazoval pasení v lese. Ale ani jedno z nařízení nebylo v praxi respektováno. Díky zavedení Josefínského katastru máme dobrou představu o zalesnění našich území a o majitelích lesů. Zalesnění bylo o 28 % menší než dnes a historicky zřejmě na minimu. Mohla za to intenzivní těžba, kterou zastavil až rozvoj těžby uhlí. Osvícenský pohled na lesní hospodářství vede k opětovnému zalesňování. Nejprve se sázela jedle a později smrk. Byl tak položen základ nepůvodním smrkovým lesům, které vytlačovaly smíšené dubovo-bukové háje.

Největší změnou lesní správy po vyhlášení Československé republiky roku 1918 bylo zavedení podniku státní lesy a zestátnění části lesů. Nacistická okupace nepřinesla pro naše lesy větší ohrožení. Po roce 1945 přichází první vlna zestátňování lesů a další následují po roce 1948. Lesní hospodářství bylo, podobně jako zemědělství, řízeno podle centrálního plánování. Kolem hranice byl vytvořen pás lesů, což znamená nejvyšší zalesnění našich zemí od pravěku. Zároveň se mohutně rozvíjí těžba dřeva. Narůstá také poškození lesa intenzivnějším turismem a s ním spojenou výstavbou. Nejhorší ranou pro lesy je ale dopad těžkého průmyslu v podobě kyselých dešťů. Ruku v ruce s těmito negativními jevy ale kráčela snaha o ochranu lesa formou vyhlašování chráněných oblastí.

Dnes dbáme v daleko větší míře na ekologii a ochranu lesní flóry i fauny. Pozornost veřejnosti budí nezodpovědné kácení lesů nebo spory odborníků o řešení kůrovcové kalamity. V poslední době také rezonuje problém přemnožení zvěře a škodám, které páchá. 

Zdroj: LOKOČ, Radim, LOKOČOVÁ, Michaela: Vývoj krajiny v České republice. Brno: Lipka- školské zařízení pro enviromentální vzdělávání, 2010. ISBN: 978-80-904807-3-5. HTTP: http://www.lowaspol.cz/_soubory/KR_kniha.pdf, 23. 3. 2022.

Úvozová cesta

Území kolem vás je typické a zároveň jedinečné. Úvozová cesta slouží pro techniku k těžbě a odvozu kmenů stromů a jako přístupová pro sečení údolních luk. Kolem je hustý stromový porost s loučkou. Posezení u břehu Jamníku je ideálním místem k odpočinku a rozjímání.

Zřetelně se zde vyskytují už i jehličnaté stromy. Jestlipak rozeznáte, který je který. Převažuje smrk ztepilý, borovice lesní a modřín opadavý.

Pampeliška lékařská

Dříve pojmenovaná jako smetánka lékařská. Na jaře je jí všude plno, kvete i na podzim, je to obyčejná pampeliška. Opak je pravdou, není jen tak obyčejná, dá se říci, že je to malý přírodní zázrak. Její žlutý květ je vidět již z velké dálky. Dokonce se o ní píše, že je to vytrvalá plevelná bylina. U nás se vyskytuje např. pampeliška křídlatá, dvouzubá, zubatá, mnohozubá, bažinná a další. Její léčivé účinky znali už staří Řekové. Obsahuje víc jak 20 účinných látek prospěšných našemu tělu. Lidé znalí ví, že květ se sbírá od dubna do června, list od května do září. Kořen sbíráme od srpna do září. V každém tomto období má uvedená část rostliny nejvíce síly a léčebných látek. Tak to je ta naše obyčejná PAMPELIŠKA.

Z květu lze připravit pampeliškové víno nebo med či sirup za studena. Z mladých listů pak jarní salát. K podzimu má největší léčebnou sílu kořen.

I když se říká, že v květu pampelišky je ukrytá síla slunce, tak její podzimní kořen má pak sílu dvojnásobnou. Říká se mu český ženšen. Nakrájený na malé kostky a usušený tvoří základ pro ten nejzdravější lektvar. Pampeliška je obyčejná bylina s neobyčejnými účinky pro naše tělo.

A víme o ní úplně vše?

Pampeliška se rozmnožuje velmi efektivním způsobem. Po odkvětu dozrává až 150 nažek. Jedna rostlina jich může mít až několik tisíc. Tyto nažky jsou roznášeny větrem na velké vzdálenosti, roznáší je i zvířata a vodní toky. Angličané jí říkají zub lva, podle tvaru listu. Pampeliška má doslova lví sílu.

Vodstvo Bílovecka

Bílovecko patří do úmoří Baltského moře. Veškerá voda oblasti je totiž odváděna do řeky Odry, která do něj finálně vtéká. Nejvýznamnější lokální přítok Odry představuje Bílovka (23,7 km), napájená hlavně potoky Sezinou (20,2 km) a Jamníkem (14,4 km), na němž jsou vybudovány dvě přehradní nádrže: Bílovecká přehrada a vodní nádrž Jamník v obci Tísek.

button zpět

Chcete si ověřit své znalosti?

Stáhněte si pracovní list a otestujte se.

stáhnout

Partneři

© 2023 Kulturní centrum Bílovec, p.o. | provozováno s ondrejfirla.eu